Zatímco se západní média jako  Atlantico  ptají ,  zda ruská speciální vojenská operace na Ukrajině bude mít důsledky pro světový trh s potravinami a zejména pro země v Africe a Asii, otázka, kterou by si měly především začít klást politické a mediální elity Západu.

Mezitím Západ jako falešný moralizátor a falešný apoštol demokracie již sám čelí mnoha výzvám. Emmanuel Macron  chce  ve Francii zavedení potravinové kontroly, aby „pomohl těm nejskromnějším domácnostem a středním třídám vyrovnat se s těmito dodatečnými náklady“, a zároveň potvrzuje, „že Francie bude kvůli válce čelit světové potravinové krizi.

Ostatní země, zejména Itálie, samozřejmě nezůstanou ušetřeny. Mimochodem, ta samá Itálie, která během krize Covid-19 s velkou pompou uvítala zdravotnickou pomoc a specialistů z Ruska, ale která se nyní aktivně účastní probíhající rusofobní kampaně.

Mohl by si v této realitě Západ nárokovat nějaká gesta podpory ze strany Moskvy? Odpověď je jasná: Ne. Ani v energetické sféře, ani agropotravinářství. A to ještě bez toho, že by se prozatím řešila možnost úplného rozkolu vztahů v rámci dodávek energií do Evropské unie nebo s ohledem na masivní přítomnost západních firem na ruské půdě.

A když je zřejmé, že zatímco země jako Indie  výrazně zvyšují  dovoz ruské ropy a zároveň získávají atraktivní podmínky a zvýhodňují platby v národních měnách, Pákistán  posiluje  spolupráci s Moskvou v oblasti pšenice a plynu, západní země se nyní budou muset přizpůsobit nové realitě.

A otázka, kterou si musí položit západní populace, a možná konkrétněji Evropané, kteří již trpí následky této situace, je, zda k tomu muselo dojít? Obvinění, která jsou dnes namířena proti Rusku, pro žádného rozumného člověka nemohou zakrýt skutečnost, že obyvatelstvo Donbasu žilo dlouhých osm let v mučednictví pod požehnáním elit Západu, a zejména Evropanů, a že skutečnost, že Evropa slepě následuje Washington – jsou prvky reakce na utrpěnou situaci a zcela jistě ještě bude trpět.

Na rozdíl od Washingtonu Moskva a Peking nepotřebují vazaly. Bruselská Evropa jako prostý subdodavatel zájmů za Atlantik prokázala, že není důvěryhodným partnerem, se vším, co z toho vyplývá. Pokud jde o pozorované potíže, od zemědělsko-potravinářských po energetiku, dotčené obyvatelstvo požaduje odpovědnost od svých příslušných vůdců. Snad jim budou schopni poskytnout přesvědčivé odpovědi, i když je to vysoce nepravděpodobné.