Zdá se, že na vině je opět ve větší míře  jádrová inflace. Tu žene vzhůru na jednom z předních míst  imputované nájemné tažené rostoucími cenami nemovitostí a cenami ve stavebnictví (ty se do imputovaného nájemného v CPI přímo promítají). Rychle rostoucí ceny stavebních materiálů se také promítají do rychlého zdražování oprav a vybavení bytů a domů. A dalším tahounem inflace zůstávají ceny potravin (zejména máslo a vejce) a v oddíle doprava ceny pohonných hmot (+19% meziročně) . V průběhu podzimu může sice lehce odeznívat vliv dražších pohonných hmot, na druhé straně se teprve začne naplno projevovat dražší elektrická energie. Ta dnes meziročně zlevňuje o zhruba 3% (zemní plyn ještě více), to se však brzy změní. To pravděpodobně vytáhne českou inflaci ke konci roku do blízkosti 5%.

Kombinace vysoké aktuální inflace a napjatého trhu práce přitom bude jedním ze zásadních argumentů, proč bude ČNB do konce roku pokračovat v pravidelném zvyšování úrokových sazeb.

Ke kosmetickému útlumu měnové expanze včera sáhla i ECB. Lepší finanční podmínky a pravděpodobně i o něco vyšší inflační prognóza vedly ECB k lehkému zmírnění nákupů v rámci pandemického programu PEPP - které by měly být podle ECB nižší než v předešlých dvou kvartálech. To ECB nakupovala v průměru tempem okolo 80 miliard eur za měsíc. Pokud se nyní vrátí k tempu z počátku roku, mohlo by to znamenat nákupy tempem okolo 60 miliard eur měsíčně.

Důležité však je, že ECB nechápe takový krok jako “ústup od měnové expanze” (“tapering”, který bude zvažovat brzy Fed), ale slovy hlavního ekonoma Philipa Lana jako operativní změnu v měnové politice (tempo nákupů může kdykoliv flexibilně opět zvýšit).  Christine Lagardeová na tiskové konferenci zase hovořila pouze o “rekalibraci” programu a vyslala jasný signál, že trvalý útlum pandemického programu je zatím předčasnou otázkou, píše v komentáři Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.