Publicista František Roček v komentáři pro Prvnizpravy.cz pro pořádek připomíná, že v anglických Daily mail se vyrovnali s realitou takto: „Po pouhých 44 katastrofálních dnech v č. 10 se Liz Trussová vydala k řečnickému pultu před slavnými černými dveřmi, aby potvrdila odchod a zpečetila svůj osud nejkratší kariéry premiéra v moderní politické historii…“ Tolik Daily mail.

Aby toho nebylo málo, Daily mail dodává, že odstavený post-premiér Boris Johnson - v současné době na dovolené v Karibiku - se prý bude ucházet o návrat pouhých šest týdnů poté, co musel opustit úřad. Je to bláznivé? Ne, jenom to svědčí o tom, jaká je úroveň politiky dnešních dnů.

To je zopakování nejzákladnějších faktů. Ale realita je ještě smutnější.
 
Zahraniční politika a Trussová

Jisté je, že ať se stane premiérem kdokoliv, britská zahraniční politika bude nadále stejně hloupá: Závislá na USA, a tudíž postavená na protiruské a protičínské hysterii. A bude tím ještě více prohlubovat svůj a celkově evropský ekonomický problém spojený s protiruskými sankcemi. A bude stále více zabředávat i v protičínské politice.

Ústecký senátor Jaroslav Doubrava upozorňuje, že Zbigniew Brzezinski, horlivý antikomunista ukrajinsko-polského původu, je autorem knihy The Grand Chessboard: American Primacy and Its Geostrategic Imperatives z roku 1997 o geopolitice (česky vyšla pod názvem „Velká šachovnice: K čemu Ameriku zavazuje její globální převaha“). Brzezinski tvrdil, že USA si mohou udržet globální nadvládu pouze tehdy, pokud zabrání vzniku jediné mocnosti na Světovém ostrově - Euroasii.

Doubrava zdůrazňuje, že Brzezinski napsal knihu, která vybízela k velké konfrontaci. Úvodní část konfrontace na Ukrajině zažíváme právě dnes. Již v roce 1997 v knize vyzývá: „Evropa slouží také jako odrazový můstek k postupné expanzi demokracie hlouběji do Eurasie – její evropská expanze na východ by upevnila vítězství demokracie z 90.let… Evropa však pro Ameriku představuje především základní geopolitické předmostí na euroasijském kontinentu… bez úzkých transatlantických pout americký primát v Eurasii okamžitě slábne…“

K tomu dodejme: Britská válečnická elita tento chtíč měla již od 19. století (založené nejviditelněji na Mackinderově teorii Heartland Theory), ale o něčem dumat ještě neznamená toho dosáhnout. Dnes se toho snaží zúčastnit jako podrtaškové šikulů z USA.

Ještě pár poznámek:

Smutek britské zahraniční politiky lze dobře ilustrovat na politické sebevražedkyní Trussové. Za poslední rok jsem zaznamenal v zahraničních médiích něco zajímavých postřehů.

Za její mikrovlády zazněla proroctví: Ale vzhledem k tomu, že inflace v příštím roce překročí 20 procent, tlaky spojené s protesty a s opozicí vůči zvyšování vojenských výdajů, srazí Trussovou nebo ji donutí spíše k mezinárodní spolupráci než ke konfrontaci.

Roček: Liz Trussová je výborná volba, zrychlí rozklad Británie (7.9.2022)

Obavy o mezinárodní blbnutí Trussové pramenily mj. z toho, že začátkem roku 2022 se jako ministryně zahraničí Liz Trussová vytahovala, že Británie převezme na Ukrajině proti Rusku velkou iniciativu. Pokračovala v tom, v čem se tehdy rochňal tehdejší premiér Johnson. Britská geostrategická rada zveřejnila  na Twitteru mapu budoucí trojstranné aliance, kde Spojené království, Polsko a Ukrajina spojuje osa, jakási „osa dobra“ vzdorující Rusku a Bělorusku, označeným za nepřátelské vůči trilaterální alianci vedené britskými šmouly.

Zbývá jen připomenout, že u zrodu rozdělení Evropy stála trojstranná aliance (historie zná příklad) a sehrála důležitou roli při přípravě a vypuknutí první světové války.

Rok po uveřejnění sloupku Simona Jenkinse pod názvem „Truss a Čína: co bude dál s globální Británií?“ se objevil zajímavý článek, v němž Jenny Cleggová (10. 9. 2022, https://www.globaltimes.cn) napsala, a čínský oficiální deník s chutí nevýslovnou přetiskl, Jde o názor aktivistky přednášející v rámci asijsko-pacifických studií University of Central Lancashire ve Velké Británii.

Napsala, že „…globální Británie má nového vůdce. Liz Trussová nahradila bombastického Borise Johnsona ve funkci premiéra. Britská ministryně zahraničí Liz Trussová, která se nakonec stála premiérkou, ještě jako ministryně chtěla vyzbrojit Tchaj-wan: „Měli bychom se poučit z Ukrajiny, kde to bylo zahájeno příliš pozdě, tvrdila. Údajně také vyzvala k tomu, aby byla Čína označena za "vinnou z genocidy" v Sin-ťiangu.

Pak, v posledním týdnu souboje o vůdcovství, měla Trussová dále tyto touhy eskalovat. Zatímco Integrovaný bezpečnostní, obranný a zahraniční politický přezkum na období 2020-2021 označil Čínu za "systémového konkurenta" – na jedné straně je třeba se před ním mít na pozoru, ale nevylučuje potenciál pro spolupráci v oblastech, jako je obchod a změna klimatu – Trussová oznámila svůj záměr přehodnotit tuto skutečnost s cílem změnit status Číny na "akutní hrozbu" na stejné úrovni jako Rusko….“, napsala Cleggová.

Zavázala se, že v příštích 7 letech výrazně zvýší rozpočet na obranu a bezpečnost na 3 procenta HDP, aby podpořila svou vlastní vizi globální Británie. O nové a dnes již prakticky neexistující premiérce se komentátoři zmiňovali často jako o kontroverzní divné ženské, která má na svědomí podivné ekonomické kroky.

Cleggová ve svém článku zdůraznila: „Namísto pokračování obchodních a ekonomických dialogů s Čínou má v úmyslu zahájit "novou dohodu Commonwealthu", která by posílila ekonomické vazby napříč jednou z největších skupin "svobodomyslných demokracií". Věří, že to Čínu více stlačí tím, že pomůže zastavit rostoucí vliv BRI. Ve skutečnosti všechny země Commonwealthu kromě Austrálie, Kanady a hrstky malých ostrovních států jsou již členy BRI – mnohé z nich jsou nízkopříjmové ekonomiky – a pokud s nimi Spojené království dokáže vyjednat nějaké oboustranně výhodné dohody, tím lépe. Ale proč by měli obětovat ekonomické vztahy s Čínou, když to pro jejich potřeby funguje?“ Konec citace.
    
Povzdech nakonec

V polovině 60. let 20. století britské impérium, kterému kdysi patřila čtvrtina světa, končilo. Tedy sice skončilo před 60 lety, ale příští premiér(ka) země bude stále v pokušení udržovat určitý neexistující lesk tohoto dědictví. Tento smutný předpoklad se objevuje v mediálních textech nejen v malé Velké Británii, ale i v severní Americe či v Austrálii, i v Asii.

K tomu malou připomínku: V roce 2016 mnoho lidí říkalo, že bývalá britská kolonie Indie se chystá překonat Velkou Británii, ale skutečně byla Británie překonána až za 6 let. Ale čas nehraje tak velkou roli jak si na malém poloostrově zvaném Evropa myslíme. Důležité jsou naopak souvislosti.

Co si má člověk myslet o chaosu, jehož střípky jsem letmo posbíral a splácal do neučesaného ohlédnutí za odkazem britské občanky Liz? končí komentář František Roček.