Hádanka, kdo skutečně řídí zemi, je s námi už nějakou dobu. Jistě, veškerá logika ukazuje na skutečnost, že Joe Biden je příkladem muže, který se dostal na úroveň své neschopnosti. Jeho věk, odrážející raná stádia demence, z něj činí hlavní cíl manipulace.

Jeho nejbližší v západním křídle dělají každodenní rozhodnutí, ale kde berou směr? V silném prezidentském úřadu by to byl prezident, kapitán lodi, jako tomu bylo v případě prezidenta Trumpa. Je zřejmé, že Biden není tím, kdo formuluje soudržnou strategii.

Takže, kdo vlastně řídí masivní byrokracii národa? Je možné, že početní, dobře zakořenění byrokraté a jmenovaní fungují do značné míry podobně jako včelí úl, kolonie mravenců nebo loď na automatického pilota?

Platón přirovnal vládnutí k lodi na moři. Je možné, že máme státní loď, která běží prakticky na automatického pilota? Samozřejmě, Biden je titulární hlavou, ale všechny kontroly byly nastaveny předtím, než oficiálně nastoupil. To pak představuje mnohem horší scénář než selhání dočasného vůdce, jako je Biden.

S překvapivým vzestupem prezidenta Trumpa byla loď vyřazena z automatického pilota, což se rovnalo vzpouře posádky. Ale loď plula dál, kurz byl stabilní, ale ne bez rozbouřeného moře, protože posádka bojovala s novým vedením.

Noví vůdci na vrcholu udávají směr, ale ti, kteří dobře sídlí hluboko v útrobách District of Columbia, mohou tomuto směru vzdorovat. V závislosti na zvolené zásadě, a co je důležitější, kdo je tvůrcem zásad, mohou být pokyny zpožděny nebo přímo obcházeny. Nikdy to nebylo patrnější než během Trumpova prezidentství.

Prezident Trump se snažil nejen prosadit své jmenování v Kongresu, ale také s pomalou reakcí různých byrokratů v mnoha vládních agenturách. Tím, že nebyl schváleným členem elitního klubu, který řídí národ, byl boj prezidenta Trumpa proti establishmentu mnohem obtížnější, než se očekávalo. Navíc si nikdo nikdy nedokázal představit, jak daleko mimo zákon jsou různí lidé na vrcholu těchto agentur ochotni zajít, aby mu to při každé příležitosti zmařili.

Skutečnost, že jeho prezidentství bylo tak úspěšné, jak bylo, svědčí o jeho prozíravosti, jeho neotřelém přístupu, stejně jako o nekompetentnosti těch, kteří vzdorovali jeho snahám.

Jedním z takových příkladů selhání byrokracie je oddělení občanských práv ministerstva spravedlnosti. Tři ženy jsou na nejvyšších příčkách žebříčku vedoucí tuto skupinu: Kristen Clarke, Vanita Gupta a Pam Karlen. Všichni tři jsou vzdělaní z Ivy League (nebo bych měl říci indoktrinovaní?). Všichni tři mají dlouhou historii radikálně levicové politiky. Clarke iniciovala vedení zátahů, včetně týmů SWAT nebo těžce ozbrojených agentů, proti potratům, jako je Mark Houck ve Filadelfii .

Je docela možné, že těmto lidem nikdo nenařizuje, aby tyto akce podnikli (nebo nepodnikli). Byly uvedeny na místo bez konkrétních pokynů shora. Pracovali s přikývnutím a mrknutím od lidí, jako je AG Merrick Garland. Tím, že Garland nenabízí přímý vstup, může popřít vinu. Pro něj to představuje dokonalý případ věrohodné popření.

Nemělo by být pochyb o tom, že tato jmenování, učiněná Obamou a Bidenem (mnozí z nich jsou stejní lidé), představují sbírku radikálních levičáků, vzdělaných na stejných několika univerzitách, všichni zakořeněni se zbytečnou potřebou "zásadně změnit Ameriku".

Viděli jsme tyto akce během Obamova prezidentství. Dnes jsme svědky zrychlení, jaké jsme dosud neviděli.

Druhým příkladem, který vidíme, je ředitel ministerstva vnitřní bezpečnosti Alejandro Mayorkas, absolvent UC Berkeley, který otevřeně lhal Kongresu ohledně nechvalně známého incidentu "bičování nelegálních cizinců". Muž nedělá práci, kterou přísahal, ale jeho trestuhodná nečinnost ohledně hranice se zjevně setkává s plným souhlasem mocných. Mayorkasovi pravděpodobně nebylo řečeno, aby otevřel dveře nelegálním cizincům; Byl vybrán, protože se vědělo, že to je přesně to, co chce dělat.

Prezident Trump odvážně bojoval s těmito byrokraty, stejně jako s těmi, kteří jsou ve volených úřadech, ať už to byli republikáni ve stylu Romney-McCain-Cheney, nebo prakticky všichni demokraté. Trump tento boj neprohrál, ale byl donucen odejít z úřadu těmi, kteří se spojili proti němu. Jeho bitva ještě neskončila a další se nyní staví a zapojují se do boje jak na národní, tak na státní úrovni.

Byl to Robespierre, během francouzské revoluce, kdo vytvořil frázi, později proslavenou Stalinem: "Nemůžete udělat omeletu, aniž byste rozbili pár vajec."

Tito lidé jsou zarytí levičáci, kteří upřímně věří v to, co považují za spravedlivou věc, bez ohledu na cenu lidských životů, zničení národa nebo kolik vajec potřebují rozbít.

Vycházející hvězdy jako Kari Lake v Arizoně, Tiffany Smiley ve státě Washington, Don Buldoc v New Hampshire, Tudor Dixon v Michiganu, Ron Desantis na Floridě, stejně jako mnoho dalších, všichni pokračují v boji, který prezident Trump ochotně a potřebně začal.