Dubnové podnikatelské nálady v eurozóně ukázaly, že nedostatek vstupů zasahuje čím dál větší spektrum průmyslových podniků. S tím opět oživují debaty o globálním přenastavení výrobních řetězců, jejich zjednodušení a větší lokalizaci produkce. Jak se však snaží ukázat poslední analýzy Mezinárodního měnového fondu (MMF), nebyl by to asi nejlepší nápad…píše Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.

MMF se snaží ukázat, že výrobní řetězce v řadě ohledů v průběhu pandemie uspěly. Zejména v prvních fázích, kdy byl problémem “pouze” výpadek subdodávek z některých zemí (pandemie působila asymetricky), hrála velkou roli zastupitelnost řady výrobních lokalit.

Problémy přišly později se strukturálním posunem ve spotřebě - lidé začali v průběhu pandemie nečekaně rychle nakupovat zboží namísto nedostupných služeb. Tím pádem klesal globální obchod se službami, ale výrazně narostl mezinárodní obchod se zbožím. A to vše ve chvíli, kdy COVID pokračoval v (asymetrickém) vypínaní výrob a dopravy. MMF však argumentuje, že tato zkušenost rozhodně není argumentem pro vyšší lokalizaci výroby - tj. přesunutí výroby veškerých vstupů do co největší blízkosti finálního spotřebitele. Takto nastavené výrobní řetězce by kombinaci pandemických šoků (na straně nabídky i poptávky) pravděpodobně čelily ještě o poznání hůře. To, co v pandemii na řadě míst obstálo a co by se podle MMF mělo dál rozvíjet, je větší diverzita dodavatelů napříč různými lokalitami. Tak, aby v případě regionálních výpadků (z důvodu pandemie nebo války) existovala alternativa…

I když situace ve výrobních řetězcích zůstává podle posledních čísel neutěšená, není (možná až překvapivě) MMF ohledně budoucnosti tak skeptický. A to díky tomu, že s ústupem pandemie by mělo dojít k přirozenému příklonu spotřebitelů od zboží zpět k nákupu služeb… a to by mohlo některým nejpřetíženějším dodavatelům (od čipů po součástky do kol) ulevit.