Svátek má: Státní svátek

Komentáře

Zase ta snaha utvářet události k obrazu svému

Aneb, míč je na straně cikánského etnika!

V souvislosti s pietním shromážděním k 78. výročí vypravení transportu devíti stovek moravských „Romů“ a „Sintů“ do vyhlazovacího tábora Auschwitz II - Birkenau, které se konalo v Památníku tzv. cikánského pracovního tábora Hodonín u Kunštátu se mj. účastnila také ředitelka Muzea romské kultury (MRK) paní Jana Horváthová.  Ta ve svém vystoupení mj. také  připomněla počty obětí  a hřbitovy, ve kterém je pochována jen malá část těchto obětí, přičemž většina z 849 obětí skončila právě ve zmíněním táboře Auschwitz II – Birkenau.  Tolik velmi stručně k pietnímu shromáždění, nicméně není od věci zmínit jisté zásadní nepřesnosti.
    
Především, jak je v úvodu zmíněno, pietní shromáždění se konalo v Památníku  „tzv.“ cikánského pracovního tábora  Hodonín u Kunštátu, čímž bylo připomenuto 78. výročí vypravení transportu devíti stovek moravských „Romů“ a „Sintů“ do tábora v Auschwitz II – Birkenau. Zde je nutno upozornit nepřesnosti, neboť je zde uvedeno, že shromáždění se konalo v „tzv.“ cikánském pracovním táboře, kde se cikánská entita připomíná jen jako „tak zvaná“, nicméně ze stejného tábora byl také vypraven transport devíti stovek nikoliv Cikánů, ale Romů a Sintů, což si značně odporuje v logice, nemluvě o tom, že to neodpovídá realitě té doby. V tu dobu totiž neexistovalo pro občany této komunity jiné oficiální pojmenovaní či etnický název, než Cikáni, o čemž svědčí nemálo písemných úředních záznamů a dokumentů z té doby. Přesněji řečeno, zmíněných devět set Romů a Sintů neodpovídá realitě  té doby, protože šlo o prosté Cikány jako takové. Je zde tedy evidentní snaha některé skutečnosti stran tohoto etnika uvádět tzv. k obrazu svému, neboť pojmenování tohoto etnika jinak než jako „Cikáni“ se v tu dobu nepoužívalo. Toto pojmenování totiž přišlo (účelově) až s obdobím nástupu tzv. demokracie a prosazování lidských práv a svobod apod., po roce 1989!
    
Horváthová také upozornila, že velká část veřejnosti v ČR je prý ovlivněna stále se opakujícím neměnným náhledem na Romy a na minulost, kterou byli nuceni za války prožít. Jejich genocida je podle Horváthové upozaďována, pojem holokaust je uplatňován pouze u Židů. Takže, ředitelka MRK má skutečně pravdu v tom, že velká část veřejnosti v ČR je (a nutno poznamenat oprávněně)  stále ovlivněna  opakujícím se neměnným náhledem na Romy a jejich minulost. Důvod?Je to proto, že většina občanů tohoto etnika, jemuž se z jistých a možno říct z nepochopitelných důvodů začalo po listopadu 89 říkat Romové, resp. Sintové ( faktická poznámka: Cikáni jako takoví dnes také existují v mnoha evropských státech, např. Francii, Španělsku, Itálii, Rusku a jinde a přesto nejsou nazývání jako Romové! Proč asi? Apropó, není výjimkou, že řada Cikánů jsou na své pojmenování „Cikán“ hrdí) se bohužel z velké části dosud nepřizpůsobila životu, práci a zákonným povinnostem většiny pracujích , práv a povinností respektujících spoluobčanů ČR! Zmiňuje-li paní Horváthová minulost tohoto etnika v době války, pak to bylo zase především ze stejných důvodů, tedy jejich nekalého způsobu života, způsobu obživy, páchání trestné činnosti atd.  Na druhé straně je však také nutné zmínit, že za války netrpěli jen Cikáni, ale také mnozí jiní, mnohdy nevinní občané Československa, ale ze zcela jiných (politických) důvodů. Takže vydávat najevo utrpení cikánského etnika na úkor českých (případně jiných cizích) občanů (a obětí) lze považovat rovněž za neetické.
    
Na druhé straně nelze souhlasit s tím, že by pojem holokaust byl uplatňován jen u Židů. Pokud se tomu tak děje, pak to není většinový názor občanů, ale názor jistých kruhů či lidí, kteří k otázce židovského holocaustu a vůbec židovské otázce zaujímají svůj specifický, osobní názor. Považovat to za většinový trend je naprosto nepatřičné.


    
Ještě pokud jde o název či pojmenovávání cikánského etnika nutno konstatovat, že projevy jistého neměnného náhledu na toto etnikum je mj. i v přímé souvislosti  s nepochopitelným „přeonačením“ Cikánů na Romy (event. Sinty), což veřejnost přijalo (a akceptuje) velmi nelibě a považuje to za vyloženě účelové. Změnou názvu tohoto etnika z Cikánů na Romy se v podstatě nic efektivního či pozitivního (snad až na vzácné výjimky) nepřineslo! Spíše naopak, neboť z hlediska  existence jistých demokratických principů, lidských práv a svobod se jejich postavení zlepšilo jen formálně, nikoliv však fakticky. Toho jistí lidé využívají ke svým nejen osobním,  ale i politickým a ekonomickým cílům. Je to stejné, jako se ve světě snaží jistí lidé prosazovat, ne-li přímo zakazovat používání všeho, co ve svém významu obnáší slovo černý, černá, černé, např. nenazývat lidi tmavé pleti „černochy-černošky“,  ale jako lidi „jiné“ barvy pleti, resp. v USA jako „afroameričany“!
     
Těchto několik věcných a faktických  poznámek či připomínek budiž chápano nikoli v duchu rasismu, diskriminace, xenofobie, upírání práv etnické menšině, ale jako reálná snaha uvádět věci a skutečnosti v duchu (bohužel profláknutého) Havlova sloganu: „Pravda a láska zvítězí“. Bude-li však přetrvávat snaha o zkreslování či překrucování skutečností jen proto, že se to někomu hodí do krámu navzdory tomu, že se situace s existencí tohoto etnika od r.1989 zásadně nezměnila, bude-li skutečná pravda o tomto etniku nadále potlačována, promptně odsuzována a považována za nepřijatelnou, pak bude cikánské etnikum nadále považováno za nepřizpůsobivé s přetrvávající tendecí příživnictví, zneužívání tzv. „romské, resp. sociální otázky a lidských práv“ na úkor většinové části občanské veřejnosti.
    
V takovém případě se náhled a názory většinové části české veřejnosti na toto etnikum ještě dlóuho nezmění! Lidově řečeno: míč je na straně cikánského etnika!

Jiří  Baťa